"Vůbec netuším, kde to vzali," usmíval se chvíli poté Jan Pazdera, který svůj tým dovedl ve finále k výhře 5:3 nad Torpedem Havířov

Honzo, jaké bylo finále z vašeho pohledu?
Náročné. Už semifinále, přestože výsledek vypadal jinak (6:0 nad IBK Uličníci), nás stál hodně sil. Lámaly to malé detaily v náš prospěch, zachytal nám fantasticky gólman. V tom byl největší rozdíl. Za hodniku a čtvrt jsme šli rovnou na finále.

V něm vám soupeř nedal moc prostoru, že?
Havířov hrál celoplošnou osobku, my moc nevěděli, co s tím. Jsme na začátku projektu, chceme se to naučit, takže nás to velice dobře prověřilo. Díky tomu, jak soupeř dobře bránil situace jeden na jednoho, tak jsme jim nachystali hodně brejků, z nichž ty branky dali. Vedli zaslouženě, pak přišla velká chyba v oslabení, kdy zbývalo deset sekund do konce, my máme balonek na hokejkách a namažeme jim to.

To vyloučení zapříčinil zbytečný faul na půlce hřiště...
Byl zbytečný, s naším hráčem (Matyášem Krkoškou) si stoprocentně řekneme, že tyhle situace si musí pohlídat lépe. Ale těch situací, kdy se dalo vyloučit na obou stranách, bylo daleko více. Těch přesilovek mohlo být více.

To jste po zápase probíral s rozhodčími?
Upřímně - ať si to kluci rozdají. Ono to ale bere góly pro lidi. Tím nechci říkat, že jednu, nebo druhou stranu poškodili, na obě strany to bylo stejné. Ale Havířov to ukázal, tu přesilovku měl nebezpečnou, silnou, hned z toho dal gól. Možná by to otevřelo gólově ten zápas dříve.

Na začátku třetí třetiny jste tak prohrávali 2:3.
O to více si cením, že po stažení sestavy jsme to dokázali vyrovnat a pak i otočit. Tým ukázal velkou morálku. Byl to takový juniorský florbal nahoru, dolů, spousta chyb. Ze začátku opatrné, ale myslím, že druhá polovina se musela lidem líbit.

Říkal jste, že v klubu startujete nový juniorský projekt. Začali jste podle představ?
Určitě. Ten tým si hrábl a urval to svojí identitou. Vnímám, že budeme bojovníci, ktgeří budou hodně pracovití. Je to odměna za to, co tomu ti kluci obětovali v přípravě, za to, co si odepřeli v rámci toho turnaje.

Co říkáte novým medailím?
Vypadají moc hezky! Ale na mě nezbyla, protože jsme tu měli moc hráčů. Ale jak říkám, medaile jsou krásné, vypadají skvěle.

Na lavičce finálového soupeře stál jako trenér Pavel Kožušník, legendou českého florbalu. Jaké to bylo setkání?
Myslím, že je super, když se tihle báječní hráči vracejí. V době, kdy jsem byl teenager jsem se na něj byl koukat na mistrovství světa, kde jsme získali stříbrné medaile. To, co od něj vidím jako od trenéra, je to, že on jako hráč byl extrémně chytrý a jako trenér stejně nabádá i své svěřence. Je prostě super, že se takoví hráči ke florbalu vracejí.